Řízení zemědělství

Podle staroegyptského královského dogmatu patřila veškerá půda panovníkovi. Jako jediný její vlastník ovládal i výrobní prostředky: dělníky, kteří obdělávali pole, zvířata a rostliny, semena, sklizně obilí, ovoce a zelinu, stejně jako kanály, rybníky nebo zavlažovací zařízení.

Země byla rozdělena do správních jednotek. Tyto tzv. domény představovaly vesnice s poli a k nim náležející zpracovávatelské budovy, které podléhaly králi, správě pyramidového komplexu nebo velikým chrámům. Dohled nad nimi měli představitelé domén.

Od 3. dynastie začal král pozemky půjčovat zasloužilým úředníkům, ty se postupně proměňovaly v soukromé vlastnictví. Později, v době Nové říše, pronajímal panovník půdu i vojenským vysloužilcům a příslušníkům některých dalších profesí. Nezávislí zemědělci existovali pouze jen v přechodných dobách, kdy centrální správa upadala a nefungovala.

Polní práce byly organizovány plánovitě. Většina Egypťanů patřila k "nevolníkům" a pracovala ve státních nebo chrámových statcích.

Určitou část úrody vyžadovaly od domén státní sýpky. Kvóta, kterou ředitel domény musel odvést, vycházela z nejvyšší úrovně vody zaznamenané během posledních záplav na nilometru. Po záplavách bylo každé pole znovu přeměřeno. Odvody se skládaly z obilí, z dobytka, vína nebo medu. Ten, kdo svou kvótu nesplnil byl potrestán bitím.

Práce na poli nebyla nijak oblíbená. Zemědělští dělníci se na vyobrazeních často od ctihodných úředníků liší svými provázkovitými bílými vlasy a pleší. Touto namáhavou prací zesnulí pověřovali na onom světě své vešebty.