Amulety a démoni

Texty a doprovodné ilustrace poskytují informace o tom, kdy a kam mají být amulety a papyry během balzamování umístěny. Některé předměty se měly balit pod obvazy, jiné měly být v kontaktu s tělem jen dočasně. Texty také vyjadřují představy starověkých Egypťanů o posmrtném životě, do kterého toužili vstoupit. Jak uvádějí Texty rakví, mrtvého oddělovaly od vstupu do ráje celé zástupy hrozivých démonů a dalších nebezpečí. Pravděpodobně nejzásadnější částí Knihy mrtvých byla 125. kapitola, která popisuje závěrečný soud mrtvého před Usirem. Hodnotil se život zesnulého a kontrolovalo se, jestlise choval dost dobře na to, aby mohl být znovuzrozen k posmrtnému životu. Pokud si starověký Egypťan mohl uložit do hrobu jen jednu kapitoli Knihy mrtvých, dostal dobrou radu, aby si zvolil právě kapitolu 125.

Starověcí Egypťané činili tolik opatření, kolik jen mohli, aby svým duším zajistili po smrti pohodlí. O neuvěřitelné rozmanitosti zaklínadel hovoří jeden příklad za všechny, a to 162. kapitola, která zajišťovala, že zemřelý bude v posmrtném životě v teple.