(9. května 1873 – 2. března 1939)
Howard Carter se narodil roku 1873 v Norfolku. Vychováván a vzděláván byl v soukromých školách. Velice ho ovlivnilo to, že jeho otec byl malíř a kreslíř - specializoval se především na kreslení zvířat. Malému Carterovi dal velmi dobrou školu, takže se sám začal zajímat o kreslení. V oblibě měl především pérovky a také akvarely.
přítelkyně egyptologů, lady Ahmerstové, přijat do Společnosti na výzkum Egypta (Egypt Exploration Fund, britská společnost, založená v roce 1882. Měla z amezit ničení a vykrádání staroegyptských památek. V roce 1919 se přejmenovala na Egypt Exploration Society.).
Tady, pod vedením P. E. Newberryho, započala egyptologická kariéra Howarda Cartera. Právě s Newberrym přišel do Bení Hasanu a do Dér el-Berši, což jsou lokality, kde byly nalezeny hrobky úředníků ze Střední říše. Carter v těchto hrobkách dokumentoval reliéfy.
Později pracoval ještě s W. M. Flindersem Petriem v Amarně a znovu s Newberrym v Dér el-Bahrí. Právě tam začal jeho zájem o západní nilský břeh u Théb a Carter se nadále zaměřuje na Údolí králů, kde začal počátkem 20. století pracovat pod vedením Američana Theodora M. Davise. Když Davis zemřel, navázal Carter na jeho výzkumy pod vedením a se sponzorskou podporou
lorda Carnarvona.
Když Carter s Carnarvonem se svými výzkumy v egyptském Údolí králů začínali, všichni jim tvrdili, že dělají marnou práci. Motyky a lopaty archeologů a také zlodějů už dávno obrátily údolí doslova naruby. Carter a Carnarvon byli však jiného názoru. Nejen, že věřili ve svůj úspěch. Věděli dokonce úplně přesně co hledají. Hrob faraona Tutanchamona. S pátráním začali v roce 1917. Jak si ale mohli být jisti tím, že tam skutečně ta hrobka někde je?
Když Davis zemřel, byly jeho výzkumy ve stádiu, kdy se obecně předpokládalo, že se už v Údolí králů opravdu nic dalšího nalézt nedá. Během prvních desetiletí 20. století však bylo poblíž dosud skrytého vchodu do Tutanchamonovy hrobky nalezeno několik drobností, které přesvědčily jak Carnarvona, tak Cartera o tom, že ta hrobka někde poblíž být musí.
Byl to především pohárek z fajánse se jménem faraona Tutanchamona, dále zlaté plíšky z vyobrazeným Tutanchamonem na voze a byla také nalezena rituální jáma,v
níž byly pohřbeny balzamovací potřeby, rovněž označené Tutanchamonovým jménem. Je paradoxní, že když Davis objevil hrobku krále Aje a našel v ní nápisy se jmény Aje i Tutanchamona, jehož byl Aj nástupcem, byl přesvědčen o tom, že se jedná právě o Tutanchamonovu hrobku.
Když v ní ale Carter později provedl revizní průzkum, zjistil, že se jedná o hrobku jiného panovníka. Toto zjištění ho ještě více podpořilo v dalším hledání skutečné Tutanchamonovy hrobky. Měl sice problém s tím, že lordu Carnarvonovi docházela trpělivost a také peníze, takže na přelomu let 1921-22 už nechtěl nadále sponzorovat žádnou expedici, ale díky Carterově výmluvnosti přece jen svolil k poslední sezóně. A ta přinesla kýžené ovoce. Jen několik dnů po zahájení expedice dělníci narazili na první schody, vedoucí do Tutanchamonovy hrobky...
Carterovy tento objev zcela změnil život. Po zbytek života se zaměřil už jen na zpracování Tutanchamonovy hrobky. Byť je to jen nevelký hrob, předmětů se v něm nalezla velká spousta a tak i pouhé zakonzervování, vynesení z hrobky na světlo a odeslání předmětů do káhirského muzea zabralo Carterovi celých pět let. Pak přišlo na řadu další zpracování.
Carter vydal ve třech svazcích jakési "předzpravodajské" dílo, které bylo doplněno jeho kresbami a záznamy; počítal nicméně s tím, že sestaví ještě souhrnnou publikaci, která měla být velmi precizní a detailní. A tu bohužel už nestihl dokončit, protože v roce 1939 zemřel.
Carterovu pozůstalost věnovala jeho dcera do Griffitova ústavu v Oxfordu. Všechny jeho rukopisy, nákresy, náčrty i malby jsou tu k dispozici badatelům, takže pokud někdo z egyptologů bude mít zájem dál zpracovávat Tutanchamonovu hrobku, má možnost sáhnout do původních pramenů, které jsou skutečně velmi přesné.
Svitky
(Rah, 3. 8. 2010 17:16)